Jiří Winter Neprakta

Narodil se 12. 7. 1924 v Praze, zemřel 30. 10. 2011 v Praze.

Studoval na SPŠ grafické v Praze a na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Byl aktivním účastníkem protifašistického odboje, byl mu navržen trest smrti. Protože se k soudu nedostavil, soud bez svědka nemohl Wintera odsoudit k smrti, dostal "pouze" šest let v německé káznici. Po válce se z vězení v Bavorsku vrátil pěšky do Čech. Svoji uměleckou dráhu zahájil v roce 1948 a po mnoho let tvořil uměleckou dvojici Neprakta s námětářem Bedřichem Kopecným. Později spolupracoval s českým spisovatelem a humoristou Miloslavem Švandrlíkem. Oba patřili mezi hlavní autory československého satirického a humoristického časopisu Dikobraz. Jiří Winter byl hlavním ilustrátorem knih Miloslava Švandrlíka, společně např. vytvořili několik knih o dvou žácích Kopytovi a Mňoukovi a několik knih o majorovi Haluškovi řečenému Terazky.

Od roku 1994 kreslil Jiří Winter vtipy na náměty Emila Schneidera. Působil jako profesionální výtvarník v oblasti malby volné a užité grafiky, animovaného filmu, televizní grafiky, knižní ilustrace a návrhářství hraček. Nejvýrazněji se prosadil v oblasti kresleného humoru, mnoho let spolupracoval s časopisem Dikobraz a četnými dalšími periodik. Zúčastnil se více než 200 kolektivních výstav doma i v zahraničí, uspořádal přes stovku výstav samostatných, převážně na hradech a zámcích. Je zastoupen v četných domácích i zahraničních veřejných sbírkách. Byl velmi plodným autorem, za svůj život publikoval více než 35 000 kreslených vtipů a ilustroval stovky humoristických knih. Jiří Winter byl jedním z nejvýraznějších a veřejnosti nejznámějších výtvarníků dvacátého století. Jeho výtvarná tvorba v oboru karikatury má navíc jednu zvláštnost, v oblasti karikatury a kresleného humoru ojedinělou přírodovědnou a historickou přesnost. Pokud nakreslil Jiří Winter živočicha či rostlinu, jejich zobrazení přesně odpovídalo realitě do nejmenších detailů. Stejně tak je tomu u zobrazování historických reálií. Encyklopedické znalosti, užívané ve výtvarné tvorbě, byly pro Jiřího Wintera charakteristické a mezi přáteli mu vysloužily přezdívku chodící „slovník naučný“.

A jak vznikl pseudonym Neprakta? Vysvětluje Jiří Winter ve svých vzpomínkách takto: "V roce 1948 jsme při lahvi ovocného vermutu s Bedřichem Kopecným dohodli, že založíme podnik na výrobu kresleného humoru. Vymyslet jméno firmy nebylo těžké. Po Vítězném únoru začaly vznikat národní a družstevní podniky s názvy jako Masna, Druča, Obuna, Chemodroga, Vodotechna a další zkomoleniny končící písmenem ‚a‘. Noviny si nemohly vynachválit tuto vymoženost, soudily, že když si někdo chce koupit deset deka salámu a vidí kolem sebe nápisy ‚Prodej uzenin‘, ‚Řezník a uzenář‘, ‚Uzeniny‘, ‚Maso, sádlo, uzeniny‘, ‚Výroba uzenin‘, je úplně zmaten a neví, kam vlézt. Kdežto krásný a jednotný název ‚Masna‘ ho nenechá na pochybách, že je to ten obchod, který hledal. Jak praktické! A protože my jsme chtěli prodávat něco, co nikdo moc nechtěl, co byl v tom osmačtyřicátém roce nápad vskutku nepraktický, založili jsme firmu Neprakta. Dnes už nikdo neví, že to bylo míněno jako firma, a já na to jméno slyším." (Z knihy" Na návštěvě u Neprakty).